Hledací reflektor / signální lampa US Navy

VYUŽITÍ NAVAL SEARCHLIGHTŮ BĚHEM 2. SVĚTOVÉ VÁLKY

Tento typ signálního reflektoru byl používán na válečných lodích 2. světové války, například na ‚Torpédoborcích eskortních‘ (DE). Torpédoborec eskortní byl klasifikací amerického námořnictva z poloviny 20. století pro válečnou loď schopnou rychlosti 20 uzlů (37 km/h; 23 mph) navrženou s výdrží nezbytnou k eskortování středooceánských konvojů obchodních lodí.

Lodě používaly denní nebo noční systém zasílání signálů Morseovou abecedou pomocí blikajících světel, využívajících 12" a 24" signálních lamp. To byl rychlý způsob komunikace, ale v noci se zřídka používal, protože by světlo odhalilo pozici lodi nepříteli. Pro omezení viditelnosti byly použity infrazářiče s maskovacími čočkami.

Tyto světla byla navržena pro signalizaci, vizuální pátrání, navigaci a dokonce i pro řízení palby. Toto světlo bylo vybaveno rukojetí na každé straně hlavně pro leváky nebo praváky, aby mohli vysílat vizuální (světelné) signály Morseovou abecedou. 24-palcový uhlíkový oblouk byl velmi jasný a signály (v noci) mohly být odráženy od oblačnosti a kolem zakřivení země. V kruzích vizuálních komunikátorů se vypráví, že signál Morse, který byl vyslán světlem, byl radarově potvrzen až na vzdálenost dvou lodí 80 mil od sebe!

24-palcový reflektor je univerzální světlomet a i když může být používán pro účely řízení palby, obecně se používá pro dlouhé vzdálenosti signální komunikaci. Tyto reflektory nejsou vybaveny dálkovým ovládáním pro otáčení a zvýšení. Světlo je někdy vybaveno dálkovým ovládacím klíčem signálu. Tato lampa má jak clonu, tak lamelovou závěrku.

Zkontrolujte kompletní příběh o signálním světle General Electric na USS Slater: https://ussslater.org/signal-bridge

POŽADAVKY NA NAVAL SEARCHLIGHT

Námořní reflektor musí mít úzký, tužkový paprsek světla. Světlo musí být stabilní a mít modrobílou barvu. Musí správně fungovat z jakékoli pozice, za všech povětrnostních podmínek a poskytovat bezproblémový provoz po dlouhou dobu. Charakteristiky otáčení a vyzdvihování většiny světel jsou: otáčení přes 360°, vyzdvihování 110° až 120° a snižování 30° až 40°.

TEORIE UHLÍKOVÉHO OBLÁKU REFLEKTORU

Když elektrický proud při mírném napětí prochází dvěma uhlíkovými tyčemi, na místě kontaktu se vyvíjí značné teplo. Pokud jsou uhlíkové tyče odděleny na krátkou vzdálenost, vznikne plamenný oblouk. Akt připojení mezi dvěma uhlíky je nezbytný pro začátek oblouku a nazývá se 'zapálení oblouku'. Když dojde k prvotnímu kontaktu, pro uhlíky prochází vysoký proud. Vysoký proud vytváří teplo, které vypařuje měkké jádro pozitivního uhlíku. Tato pára funguje jako vodič proudu, když se uhlíky oddalují, a udržuje tok proudu, dokud vzdálenost mezi uhlíky nezvýší příliš. Jak se vzdálenost mezi uhlíky zvyšuje, odpor obloukové soustavy se zvyšuje. Uhlíková pára se koncentruje jako malá koule v prohlubni pozitivního uhlíku. Tato prohlubeň se nazývá 'kráter'. Tato koule plamenného plynu v kráteru je extrémně jasná a nachází se na ohnisku reflektoru. Reflektor tak promítá světlo z obloukového kráteru do paprsku světla, tak jako reflektor ve vašem automobilu promítá světlo ze žárovky do světelného paprsku. Vysoce intenzivní oblouky pracují na stejném principu jako nízko intenzivní typy, s výjimkou toho, že proud je zvýšen a průměr uhlíku zmenšen, aby byl dosažen brilantnější a koncentrovanější zdroj světla.

Uhlíková lampa byla navržena tak, aby fungovala v sérii s reostatickou regulací (která byla umístěna pod palubou) z d-c zdroje o 105 až 125 voltech.

Proud oblouku musel být nastaven na 75 až 80 ampér s 65 až 70 volty na oblouku. Jedna sada uhlíků by hořela přibližně 1,5 hodiny.